Chov wheatenů v ČR
Chov teriérů má v naší republice poměrně dlouhou tradici a řada plemen se zde chová více než osmdesát let. Wheaten patří z tohoto pohledu spíše k plemenům novějším.
Pokud výstavní katalogy nelžou, poprvé byl u nás vystavován v roce 1980 na Mezinárodní výstavě psů všech plemen v Brně. Paní Margaret Möller-Sieber a paní Beata Meinecke zde vystavily dva psy a tři fenky, posuzovala paní Braeckow z Německa a wheatni budili velký zájem. Dalším výstavním mezníkem byla Světová výstava psů pořádaná rovněž v Brně v roce 1990. Přihlásilo se na ni 24 zástupců plemene a většinu odborníků i laiků nejvíce zaujal Wheaten Rebel´s Lord Nelson. Na této výstavě byl předveden i jeden z prvních u nás zapsaných wheatenů Sunny Admirál.
Skutečný chov wheatenů začal v České republice v osmdesátých letech minulého století a při prohlédnutí naší plemenné knihy je možné zjistit, že byli importování z Maďarska. V praxi to ale vypadalo trochu jinak. V té době působil v Praze maďarský velvyslanec Kovacs, jehož manželka měla velmi úspěšného kerry blue teriéra. Kovacsovi měli rádi irská plemena s jemnější srstí a zvolili jako druhého psa do rodiny právě wheatena.
Jejich kerry blue teriér byl značně dominantní a proto se do rezidence v Praze 6 nepřistěhoval pes, ale fenka Wheaten Rebel´s Nightingale. Na svou dobu byla z hlediska exteriéru velmi pěkná, větších výstavních úspěchů ale nedosáhla pro méně pevnou povahu. V roce 1987 Kovácsovi fenku kryli psem Wheaten Rebel´s Oasis Man a 17.12.1987 se z tohoto spojení narodilo 6 štěňat. Vzhledem k tomu, že chovatelem byl maďarský státní příslušník, byl vrh zapsán v Maďarsku a měl tedy i typické, zeleným pruhem ozdobené maďarské průkazy původu.
Tři štěňata zůstala v Čechách a byla zapsána do naší plemenné knihy. V roce 1988 tak byl pod ČLP 1 zapsán Sunny Albatros a pod ČLP 2 fenka Sunny Allsun Alma. V roce 1989 byl s ČLP 3 zapsán výše zmíněný Sunny Admiral.
První skutečně český vrh irských soft coated wheaten teriérů byl do naší plemenné knihy zapsán až o šest let později. 28. ledna 1995 se v chovatelské stanici Rubikon narodili tři psi a dvě fenky ze spojení psa Redhills Randy vom Sennhues a feny Oudrey Wheaten vom Wolfshorst. Štěňatům byla přidělena čísla zápisu 7 – 11.
Koncem roku 1995, přesně 8. listopadu 1995 se v chovatelské stanici Wheaten Darling ze spojení psa Rusty-Boy von Airedy-Castle a feny Wheaten Volunteer´s Dita narodilo pět psů a čtyři fenky, kterým byla přidělena čísla zápisu 14 - 22.
3. června 1996 se pak v chovatelské stanici Lalibela ze spojení psa Basti Wheaten vom Wolfhorst a feny Sandy Wheaten vom Wolfhorst narodili dva psi a dvě feny, kterým byla přidělena čísla zápisu 24 - 27. Základ chovu wheatenů byl položen.
Chov wheatenů je u nás postaven na importech a bez zahraničního krytí se neobejdeme. To, že určitý jedinec pochází ze zahraničí však ještě neznamená, že je bezchybný a to jak z hlediska své vlastní povahy a exteriéru, tak z pohledu toho, co přenáší na své potomstvo. Naši chovatelé dovezli krásné i méně krásné psy a stejně jako v zahraničí se i u nás chov plemene potýká s řadou problémů. Wheaten je teriér a tomu by měla odpovídat jeho povaha, vzhled i zdraví. Správný teriér je sebevědomý, aktivní, hravý, přitom ale vyrovnaný a má typickou radostnou jiskru. Wheaten, který vykazuje bázlivost nebo lhostejnost není v chovu žádoucí. Wheaten, který je hysterický, agresivní nebo nezvladatelný by měl být z hlediska posuzování na výstavách i z pohledu chovatelského velmi přísně penalizován nebo spíše z chovu vyloučen.
Každé plemeno má z hlediska exteriéru určitý znak, který je pro ně zcela typický. V případě wheatena je to typ, zbarvení a kvalita srsti. Právě srst je velkým problémem a to nejen u nás, ale v podstatě v celém světě. Srst wheatena je možné rozdělit do dvou typů. Prvním typem je standardní srst „irského typu“, tedy srst měkká a hedvábná s typickým stříbřitým leskem. Druhý, nestandardní typ srsti, by se dal označit jako „americký“. V jeho případě je srst většinou velmi bohatá, vatovitá, ale mdlá a bez lesku a působí „neživým„ dojmem. Z hlediska úpravy se s touto srstí velmi pěkně pracuje, protože se z ní dá vystříhat v podstatě jakýkoliv tvar psího těla a tato srst je, z hlediska lidí plemeno neznající, líbivá.
Srst je důležitým znakem plemene, ale není znakem jediným. Typický výraz dává wheatenovi jeho hlava, nasazení a nesení ucha. Důležitá je celková stavba těla, která by se neměla hodnotit z pohledu elegance a krásy, ale z pohledu funkčnosti. Exteriér jednotlivých plemen vypovídá o jejich původnímu využití. Stejné je to i u wheatena, který býval víceúčelovým, odolným a vytrvale se pohybujícím psem. Při vedení chovu je třeba přemýšlet nad tím, jak jsou utvářeny pohyb ovlivňující tělní partie. Do této oblasti spadá utváření hřbetu, beder a zádi, postavení a zaúhlení končetin a samozřejmě osvalení. Někomu se může zdát, že se změnou využití plemene by se mohl změnit i požadavek na jeho exteriérové znaky. Pravdou ale je, že wheaten je aktivní pes přitahující aktivní lidi a že to je pes, který se začíná uplatňovat v oblastech na pohyb neméně náročných než bylo jeho původní využití. Změna v jeho případě by určitě byla změnou k horšímu.
Důležitou oblastí, o kterou by se měli chovatelé zajímat, je zdravotní stav chovných jedinců, zejména pak dědičně podmíněné choroby typu PRA nebo dysplazie loketního či kyčelního kloubu. Podstatnou informací o stavu plemene je jeho schopnost reprodukce, tedy ochota psů krýt, zabřezávání a porody fen a četnost vrhů. Je víc než potěšitelné že se zdá, že v této oblasti je náš wheaten bez problémů.
Některá plemena jsou z chovatelského hlediska poměrně jednoduchá. Nevyskytují se u nich žádné zdravotní, exteriérové či povahové problémy a nad vedením chovu není třeba příliš přemýšlet. Jsou plemena jiná, u kterých to zdaleka tak jednoduché není. To, že wheateni patří spíše do druhé kategorie, jsme si asi uvědomili poměrně brzy. Základem práce s plemenem je jeho standard, tedy norma, která říká, jak by měl ideální jedinec vypadat z pohledu povahy i exteriéru a určitě je třeba přemýšlet i nad zdravotním stavem psů a fen.
Některé standardy (např. německých plemen) do detailů vymezují, jaký má příslušník daného plemene být. Jiné standardy (např. plemen z Irska, Skotska či Anglie) jsou benevolentnější a popis plemene je méně přesný. To se týká i wheatenů. Velkým problémem je u všech začínajících plemen přístup rozhodčích na výstavách. Nové plemeno znamená i neznámé plemeno a vše ještě zhoršují malé počty předváděných psů. Někdy se totiž stává, že nedostatek konkurence ovlivňuje výstavní ocenění. Průměrný pes, který by na vyšší titul nikdy nedosáhl, se stává šampiónem jen proto, že nemá konkurenci, tedy srovnání a podobně může dopadnout i špičkový pes, který ze stejného důvodu zasloužené tituly neobdrží. Ve vztahu ke psovi by výstavní hodnocení určitě nemělo být tím nejdůležitějším. Pravdou ale je, že zvláště u těch chovatelů, kteří se z důvodů finančních, časových či jiných o plemeno hlouběji nezajímají, určuje právě výstavní hodnocení směr chovu.
Wheaten je, přes stoupající počty zápisů, stále plemenem málopočetným a jeho chov je, přestože s tím řada chovatelů nesouhlasí, stále spíše chovem udržovacím. Přesto není možné krýt jakoukoliv fenu jakýmkoliv psem a je třeba přemýšlet i nad tím, zda uvedené spojení posune, byť jen o krůček, plemeno požadovaným směrem a zda potomstvo z tohoto spojení bude čím krýt tak, abychom onen krok vpřed v příštích generacích neobrátili v mnoho kroků zpět. Takový přístup umožňují znalosti plemene jako celku a také schopnost jednotlivých chovatelů si přiznat, že pes nebo fenka, které mají doma, nemusí být vždy z hlediska chovu tím nejlepším.
