Historie

Historie weheatena je zahalená irskou mlhou a neustálými irskými přeháňkami. V historických materiálech jsou informace o pšeničně zbarveném, středně velkém teriérovi až 200 let staré.

Není ale příliš podrobností o jeho stavbě těla, postavení uší ani struktuře a délce srsti, jen o její barvě. Více detailů je ale o jeho využití, tento pšeničně zbarvený teriér byl velmi odolným společníkem statkářů, pomáhal čistit okolí usedlostí od obtížných hlodavců, ale také pomáhal při lovu králíků a hlavně jezevců. Proto musel být velmi nebojácný a silný. Statkáři si jistě vážili pomoci jejich psa, ale nevěnovali mu zdaleka ani zlomek pozornosti a péče, jako my dnes. Tento pes žil ve stodolách, sám si vyhledával partnery a fena rodila sama na hromadách slámy nebo sena. Přežil tedy jen ten nejodolnější a nutno poznamenat, že zdraví a odolnost si wheaten zachoval dodnes.

Pokud jde o společný původ s jinými psy na iských ostrovech, tak známo toho oficiálně mnoho není. Vše nyní odvozujeme od podobné velikosti a stavby těla, případně podobné struktury srsti. Proto lze zřejmě považovat za spekulaci bez důkazů to, že v dávné historii je i spojovací článek mezi irským vlkodavem a wheatenem. I když, proč ne a kdo dnes ví?

Poněkud vážněji bychom ale měli brát historku o společných předcích s kerry blue teriérem. Traduje se, že v tajemném zálivu Tralee ztroskotala před dávnými časy loď, z níž se zachránil jen jediný pasažér, tím byl velký modře zbarvený pes. Tento údajně tvoří základ kerry blue teriéra. Zasáhl do populace pšeničně zbarvených teriérů a jejich potomci prý tvořili základ obou plemen. Kde jsou ty důkazy? Když došlo k cílenému chovu a šlechtění budoucího wheatena, tak se zpočátku vyskytovala tmavě zbarvená štěňata, která zůstávala v dospělosti modře zbarvená. Zcela ojediněle se dokonce vyskytují i dnes, je to ale nežádoucí a každý dospělý wheaten musí být pšeničně zbarven.

Na počátku minulého tisíciletí se začali někteří irští chovatelé snažit o vyšlechtění a ustálení podoby pšeničného teriéra. Mezi tehdejší největší nadšence jistě patřili pánové dr. Pierse a Bourke. Oficiálně byl wheaten uznán FCI jako samostatné plemeno po dlouholeté práci v roce 1937 a bylo představeno na svátek svatého Patrika. Tehdejší wheaten působil poněkud rozcuchaným dojmem, jeho srst nebyla tak bohatá, postava byla trošku menší.

Do dnešní podoby se wheaten dostal ještě za několik let, mezi osoby, které značně ovlivnily počátky chovu wheatena patří bezesporu paní Maureen Holmes. Psi z její chovatelské stanice Holmenocks položili základ chovu wheatena v mnoha zemích Evropy a v mnoha rodokmenech je stále nacházíme. Bohužel tato bojovnice za irské plemeno již není mezi námi. Založila však moderní chov wheatena a ten se i díky ní rozšířil do mnoha zemí nejen v kontinentální Evropě.